Tento příběh je psaný z pohledu Roba, který je šťastně zamilovaný do Vannessy.
Vanessa mu však jednoho dne zmizí, Rob je neštastný a Vanessu hledá… Marně.
Po dvou letech to vzdává, ale nemůže zapomenout.
Uplynulo přesně patnáct let.
Linkin park projíždějí videa svých fans, když v tom narazí na talentovanou kapelu The Barts (Spratci). Skupinu tvoří pět kluků a jedna opravdu skvělá bubenice. Skupina bydlí taky v L.A. a tak se LP rozhodnou, že je v jejich garáži překvapí.
Nakonec to ale nebudou jen Barts, kdo bude valit oči!
"Ach, Vanesso, už je to patnáct let a já nemůžu zapomenout. Nevím, co s tebou je, kde jsi, ani co děláš… Od té doby, co jsi zmizela, jsem už stejně úžasnou holku nenašel." Rob stojí v obýváku a pozoruje fotky, na kterých je šťastný spolu se svojí láskou Vanessou.
Ze vzpomínek ho vytrhne drnčení telefonu.
"Hej, brácho, nechceš přijet do studia? Máme něco fakt krutýho!" Byl to Robův kámoš Mike.
Rob souhlasil. Nesnášel, když musel trávit čas ve svém domě sám. Když zrovna nebušil do bubnů, nesurfoval nebo nespal, trávil čas s klukama ve studiu. Momentálně se připravovalo turné po světě, a oni stále hledali předskokany.
Ve studiu už byli všichni, i Chazz, který obyčejně chodil poslední. Seděli u Mikeova notebooku a koukali na youtube.
"Myslím, že jsme našli předskokany," hlásil mu Joe.
Rob se zvědavě zadíval do notebooku. "The Barts? Sakra, co to je?"
"Nenech se zmást, jsou fakt dobrý!"
Asi hodinu pozorovali všechna jejich videa. Kromě videí, kde hrají, tu byly i videa z různých akcí a taky takový vtipný vložky.
Roba asi nejvíc zaujala malá modrooká hnědovláska, která seděla za bubny.
"Tak holka je fakt dobrá," prohlásil znalecky Phi.
"Co ty o tom víš!" Rob mu stáhl kšilt do čela.
Našli na ně kontakt a rozhodli se, že nebudou meškat a rovnou vyrazili.
Nehledali dlouho, asi po půl hodině stáli před garáží, ze které se ozývala hlasitá hudba a bicí.
"Máme zaklepat?" zeptal se s úsměvem Mike.
Chazz ale na nic nečekal a prostě zabušil na vrata garáže.
Hudba utichla.
Takovej dost vysokej kluk jim otevřel, a když si je všechny prohlédl, oči mu div nevylezly z důlků. Po chvíli se vedle něj objevil i zbytek kluků.
"Hej, co tam máte?" ozval se holčičí hlas a potom se vynořila i poslední členka skupiny. Když je uviděla, přejela si každýho pohledem a potom řekla:
"Já říkala, že ten youtube na něco bude!"
Sedíme tady v té útulné garáži a já z ní nemůžu spustit oči.
Je taková zamlklá a hrozně mi připomíná v obličeji Vanessu.
Všichni ti kluci už souhlasili a podívali se na ní.
"Nevím, jestli mě brácha pustí," řekla ponuře a zadívala se na svoje zavázané zápěstí.
Joe do mě žduchl a já odpoutal pohled od ní a přešel k jejím bubnům. "Ty jsou fakt pěkný!"
Usmála se. "Já vím, byl to ten nejhezčí dárek."
Ještě chvíli jsme probírali turné. Vypadali nadšeně a nakonec i ona svolila, ale poprosila toho dlouhána, jestli by nešel s ní a potom mu něco pošeptala.
On jen vážně přikývl.
Mike prolomil trapné ticho. "No, a co kdybyste nám něco zahráli? Rádi si vás poslechneme na živo!"
Všem otrnulo, chopili se nástrojů a Michele paliček.
Po půl hodině se dlouhán zvedl, vyměnil si s ní kytaru za paličky a SVĚTE, DIV SE! Ona měla tak krásný hlas.
Chester něco šeptal Mikeovi a ten jen přikyvoval.
Je skoro šest hodin večer a my pořád sedíme v garáži a dobře kecáme.
Michele každou chvíli vyruší její telefon a ona ho pokládá a ignoruje.
Je půl sedmé a my tady blbneme, jako pubertáci. Dozvěděli jsme se, že ti kluci už dokončili školu a teď se společně hlásí na Uměleckou školu.
Michele je patnáct a no… než něco stačí říct, rozletí se dveře do garáže a v nich stojí takový obrovská monstrum.
Všichni ztichnou a její oči se naplní strachem.
Ten Shrek k ní dojde, nás si vůbec nevšímá, chytí ji za zavázané zápěstí tak, že jí do očí vhrnou slzy bolesti a táhne ji k autu.
Kluci se mu snaží zabránit, ale nic nepomáhá.
Nakonec se do toho vložím já! Nevím, kde se ve mně vzala ta nadlidská síla, ale jedna rána pěstí a zlobr leží na zemi.
"Ty vole, Robe, ty se nezdáš!" chechtá se Chazz.
Michele se krčí u auta a vzlyká.
Zlobr na ní hodí poslední vražedný pohled a potom odjíždí.
Dan (ten dlouhán) jí pomůže na nohy a v garáži ji posadí na stoličku a začne odvazovat obvaz, ona ho prosí, ať to nedělá a mě moc zajímá, co tam má.
Obrovská fialová modřina.
Dan se na ni podívá a řekne: "Tam už se nevrátíš!" Potom se s námi rozloučí a dá nám na ně kontakt.
Sedíme v autě a všichni myslíme nad jedním, jak tý holce pomoct.
Nakonec se Mike odhodlá promluvit. "Zítra bychom je mohli vzít k nám do studia! Já je prostě chci jako předskokany!"
Chazz se usměje a podívá se na mě. "Víš, koho mi ta holka hrozně připomíná?"
No jo, ten mi fakt dokáže zvednout náladu. "Ne, nevím." Dělám hloupého.
Kluci ale moc dobře vědí, že jsem na Van nikdy nezapomněl. Dívám se z okna a přemýšlím o tom, co mě nikdy nenapadlo… Možná, že jsem její otec!
No oběd jsme se s klukama stavili k Mikeovi.
Jeho žena Anna na mě byla vždycky hrozně hodná. A pomáhala mi se dostat z depresí. Po obědě jsme vyrazili do garáže.
Všichni blbnou na skatech a já jen taktak stačím zabrzdit, abych nepřejel toho rudovlasýho bassáka.
"Ty jseš idiot! Vjels mu přímo pod kola!" Slyším ji, jak na něj ječí a seskakuje ze skatu.
Když jim to nabídneme, okamžitě souhlasí, a nacpou se do mojí dodávky. Cestou kecáme o všem možným a jediný, kdo se nezapojuje, je ONA.
Sedí a kouká z okna.
Ve studiu byla sranda, ukázali jsme jim, na čem pracujeme, a oni byli nadšení. Kluci šli s ostatníma na kafe a já tu s ní zůstal sám, pročítala si zrovna náš nový text a usmívala se.
Všiml jsem si něčeho, co ještě víc podpořilo moji teorii o otcovství.
Ve vlasech měla sponku, kterou si moc dobře pamatuju.
Vanessa ji nosila ve vlasech úplně stejně seplou, jako ona.
Přisedl jsem si k ní a odhodlal se. "Znal jsem tvojí mamku… Kde je teď a kdo byl ten kluk včera?"
Podívala se na mě a potom řekla: "Moje mamka zemřela. Ten kluk byl můj nevlastní bratr a no… jak to, že jsi ji znal?"
Ušklíbl jsem se. "Já a tvoje mamka jsme byli na střední dobří kamarádi a na vysoký jsem se odhodlal a vyznal jí lásku."
Vypadala opravdu překvapeně, otevřela svojí taštičku, vytáhla nějakou fotku, chvíli koukala na mě, potom na fotku. Asi po minutě fotku upustila a vyběhla sprintem z místnosti.
Tuhle fotku znám, byla to fotka, kterou jsem měl doma.
Jsem na ní já a Van, která mi sedí na zádech a vypadá tak šťastně. Oči se mi zalily slzama. Moje láska je mrtvá a navíc mám patnáctiletou dceru, o které jsem v životě neslyšel.
Do místnosti vběhli kluci a ptali se, co se stalo.
Asi po pěti minutách ze mě všechno vylezlo a ti týpci z kapely řekli, že asi vědí, kde bude…
Po půl hodině jízdy, kdy mě ten rudovlasej tupan navigoval, jsme dojeli před hřbitov. Kluci mi řekli, že počkají tady, a ať tam za ní jdu.
Procházím mezi těmi bílými kameny a cítím se strašně.
Sedí na jednom hrobě a zapaluje svíčku. Její obličej není vidět, protože má skloněnou hlavu a vlnité vlasy ho dokonale cloní. Když mě zaregistruje, chvíli nic neříká a jen se kouká na náhrobek.
Zjistil jsem, že Vanessa zemřela před dvěma roky. Přemýšlel jsem, co se asi stalo, ale nechtěl jsem to vyslovit nahlas. Sedl jsem si vedle ní a chytil ji kolem ramen.
"Měla moc velké vnitřní krvácení. To Sam, to on ji zabil!" Po těch slovech se rozpláče.
Vůbec nevím, kdo je Sam, ale brečím s ní.
Podívá se na mě těma uslzenýma očima a zeptá se: "Tys ji měl opravdu rád, viď?"
Přikývnu a odvrátím hlavu, aby neviděla moje slzy.
Vezme mi hlavu do dlaní a otře moje slzy, má tak jemné ruce a celkově v ní vidím kus sebe, ale i Vanessy.
Pomůžu jí se zvednout a jdeme k autu.
Kluci sedí v autě a o něčem zapáleně debatují.
Chytím ji za ruku. "Co kdybychom se radši prošli? Nevím, jak ty, ale mě už to ježdění autem nebaví."
Přikývla a tak jsem řekl Bradovi, ať jedou do studia napřed, že potřebuje na vzduch.
Cestou jsem se dozvěděl, že Vanessa na mě nikdy nezapomněla, a ze začátku naši malou Michele vychovávala sama, ale po šesti letech si našla chlapa. Prý byl ze začátku hodný, měl ji rád a i na Mish byl hodný, ale před čtyřmi lety se něco změnilo a on začal je začal bít.
No, a když to dosáhlo takového extrému, že Vanessa skončila v nemocnici, začal bít i Michele, ta si to ale líbit nenechala a… No, vyprávěla mi kolikrát měla přeražené ruce a jak ji nechával zamčenou ve sklepě třeba i tři dny. No a jednou večer, když byl pod parou, ho Vanessa chtěla zastavit a on ji shodil ze schodů. Teď bručí v base a posedí si ještě dlouho, ale ona musí žít u svého dospělého nevlastního bratra, protože to je jediný člen rodiny, který žije.
"Teď už u něj bydlet nebudeš," řekl jsem jí a otřel slzy tak, jako ona prve mně.
"Ale co tvoje rodina?"
"Žádnou nemám," uchechtl jsem se.
"Tak teď už jo."
Chytím ji za ruku a pokračujeme ke studiu.
Já a moje překrásná dcera, na kterou jsem tak pyšný, a kterou si budu navždy chránit!
Konec
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
